Diablo Swing Orchestra

Jednoduše hudba pro hudebně šílené nadšence :D V tomto případě ovšem ne jen blábol nýbrž pouhý fakt. Spojení metalových prvků s hudebně zcela odlišným swingem, operním zpěvem a spousty dalšími netypickými prvky zní až šíleně. V mnoha situacích tato hudba zabíhá svým stylem až k hodně netypickému SKA. Ujišťuji vás, že pokud se na tento proud hodláte dát, první poslech se vám nejspíš bude zdát tím nejšílenějším co jste v životě podnikli, budete to „hejtit“ do aleluja, ale pokud vydržíte, objevíte neskutečné kouzlo tohoto hudebně propojeného světa. Jakmile si zvyknete na absurdnost této hudby, budete ale nacházet již jen samá pozitiva a hodnotit a zkoumat tuto hudbu jako normální rockové popř. metalové albaJ Mým favoritem se jednoznačně u této skupiny stala píseň s názvem Poetic Pitbull Revolution, protože vlastní jeden z nejlepších nástupů jaký jsem kdy viděla. Prostě bych tuto hatlapatlamatlanici všech nástrojů všech hudebních směrů doporučila všem i když mě budou možná proklínat. Tuto hudbu opravdu zkousne jen velký experimentátor, ale následně MUSÍ docenit její genialitu

Fletwood Mac

Kapela, která se u mě proslavila především písní "Edge of Seventeen", která se objevila ve filmu School of Rock. Její hudba je příjemně melodická, pohodová a přinejmenším stylově rozmanitá. Nejedná se o žádný nářez, naopak tvoří příjemnou poslechovou kulisu pro své posluchače. Jediné co je u kapely nanejvýš úsměvné je osud jejího bývalého kytaristy Greena, ale jinak je to uvolňující pop-rocková hudba:)

U.D.O.

Na úvod velice důležitá poznámka- výslovnost názvu této formace není "udo" ale "jůdýou"!! Tak, když užjsem si odbyla základní upozornění, mohu přejít dál k samotné hudbě U.D.O. O té bych si troufla říct, že v obecném pojetí se stává spíše nemelodickou muzikou. V konkrétním pojetí se z ní ale stává záležitost již melodičtější. Nevím čím to, že na mě jejich hudba takto působí. Na ni jedinou bych byla schopna napsat nějakou kritiku, ale přitom se mi líbí a mám ji velice ráda. Pro mě symbolizuje takovou hudbu-nehudbu., ale aspoň se nejedná o tuctovou záležitost.  Ona její zmíněná nemelodičnost je možná způsobena zpěvem-nezpěvem frontmana kapely Uda Dirkschneidera, který místo zpěvu spíše řvo-recituje :D Ale jak už jsem říkala, ač na mě jejich hudba takto působí, mám ji opravdu ráda a moje oblíbenost ještě vzrostla s obsolvovaným koncertem. Jediné co bych jim ale opravdu vytkla, jsou často až nudně nezajímavé bubny. Taky bych zapoměla připsat, že bezmezně obdivuji ( především vzhledově:D) kytaristy Igora Gianolu, který na mě působí zároveň i nesmírně sympatickým dojmem. Nemluvě o tom, že sám velký Udo mi strašně připomíná tatnka mého milovaného, ale to je jen poznámka pod čarou,... :D

Annihilator

Symbol mé začínající důvěry k THRASH metalu. Způsobeno především jejich vystoupením před Iced Earth v Brněnském klubu Fléda. Přes začátky v podobě Crystall Ann/Alison Hell ( viz. recenze) jsem se postupně propracovala k jejich další tvorbě. Jsem jim vděčná, že mě naučili vnímat thrash trochu jinak, než jsem do té doby vnímala. A to hlavně díky jejich melodickým věcem ( Never, Neverland) a jejich zvlášntí energičnosti, s kteoru svá díla hrají a tvoří. Co říct víc, už se těším na jejich další vystoupení a ač se jejich tvorbě budu muset ještě nějaký ten pátek věnovat, už teď si mě dokonale získali:))

Rage

Ať je člověk má, či nemá v oblibě, musí uznat genialitu této skupiny. Řadím je mezi svou poslechovou i oblíbenostní špičku. Některé skupiny potřebují x členů, x kytar, všemožné hudební nástroje a stejně vyloudí jen hudbu na průměrné, či podprůměrné úrovni. Rage se skládají pouze ze 3 členů a jejich hudba zní tak grandiózně, že člověk nevěří že toto může vzniknout jen spojením bubnnů, jedné kytary, basy a zpěvuJ Jejich hudba má obrovský potenciál, obrovský náboj a především velkou účinnost. Tak málo stačí ke štěstí,…k dobré hudběJNemluvě o tom, že jejich živé vystoupení bývají téměř vždy dokonalé. Peavy je prvotřídní zpěvák jak na studiových nahrávkách, tak v živých vystoupeních. Mistr Victor Smolski je sakra pán kytarista, ten snad hrál i mamince na pupeční šnůru ještě jako nenarozené dítěJ Stačí aby vyšel na pódium se svým ohromným hárem, teniskama a domácíma kraťasama a celej svět mu náhle leží u nohou :D Aťuž je to jakkoliv, Rage mají všechny moje sympatie již dlouho a ještě dlouho mít budou

Machinae Supremacy

Na své poměry velice netypická kapela, svým stylem jedinečná, ale skvělá. Ale právě tímto si zasloužili můj obdiv a plnou podporuJ Ač -aspoň pro mě- vydali zatím jen dvě plnohodnotná alba, jejich hudba je více než vyspělá. Svým albem Redeemer nalákají snad každého fandu nášlapového power metalu. Ve své hudbě kombinují “Sid” prvky s dalšími efekty a – a to je pro mě ze všeho nejdůležitější- výbornou hrou jejich kytar. Jak už jsem kdysi řekla, zvukem i stylem hraní mi kytary MaSu připomínají kytary skupiny Children of Bodom, jejichž kytary jsou pro mě nyní naprostou hudební onanií, ale o tom až později. Prostě jejich hudba vám rozproudí krev v žilách jako to už dávno udělala mě. Zpočátku by možná pro nového posluchače jen mohl dělat problém osobitý zpěv vokalisty této skupiny. Pravdou je, že slyšet ho samostatně, nikdy bych ho nezařadila k tomuto druhu hudby. Jeho typický “rozmazavací hlas” mnoha lidem dělal problémy, mnoha lidem vadil, ale to už je věc vkusu a názoru. Pokud jste fanda power metalové scény, věřím že i když ne napoprvé jednou tuto kapelu dostatečně doceníte, nebojte se poddat mírné změně ;-) Hlavně se nenechte zastrašit vizuálním vzhledem kapely, který je i pro mě dost odstrašující, ale snažím se na něj nemyslet :D Ač mírný osobní distance narušil můj neustále se zvětšující poslech této neobvyklé kapely, můj názor to na ni nezměnilo a asi už nezmění. Holt, když se do něčeho zamilujete, není co řešit ;-) Alofok :D

Children of Bodom

Můj poslechový graf této skupiny lítá nahoru, dolů jako na kolotoči. Když jsem se poprvé dostala k  pár nahrávkám této formace, říkala jsem sakra to asi bude dobrý to budu poslouchat ( ach ty hudební začátky :D)  Pak se to hrnulo všechno ze všech stran a já nad CoB zanevřela, nebo spíše zapoměla. Když jsem si je před MoR 2007 pustila s tím, že na ně zajdu když to znám a poslouchala jsem to, zhrozila jsem se. Se slovy „co to je za hnus?“ jsem winamp přehrávající „Hate Me!“ rázně vypla a říkala si, třeba to bude něco jinýho :D Vystoupení této skupiny na MoR 07 patřilo k nejhorším zážitkům tam. I když jsem byla částečně zvědavá, moje tehdejší náladové rozpoložení přispělo k tomu, že jsem s nasupeným výrazem ležela na zábranách v první řadě a přála si ať už to proboha skončí. Teď se za to opravdu převelice stydím, doufám že mi odpustíte :D Nyní jak už jsem naznačila výše, jsou pro mě CoB absolutní špičkou co se hry na kytaru týče. Jejich kytary nemají chybu, poslech je pro mě naprostá onanie / zvláště při mé nejoblíbenější Follow the Reaper/  Jo jen kdybych to mohla vrátit zpátky :/ A ač jsem dlouho dlouho Alexiho zpěv odsuzovala, nyní ho ani neobdivuji, ale přestal mě vadit, dokonce mi tam už i sedí, jejich hudba nahradí to co mi tam chybí. Stručně – oblíbenost této skupiny u mě v poslední době vyrostla do velké výše