My personal page

Potom co jsem si poslechla úvodní kritiku novýho alba, byla jsem celkem vystrašená co z toho bude. Musím ale říct, že už na první poslech na mě toto album zapůsobilo celkem dobře. Dávala jsem mu velkou šanci a nezmýlila jsem se. Toto alubm mě baví, přijde mi nabitý a jen posílilo moji víru v Primal Fear :-))))

Zde uvádím pár kousků, ke kterým jsem napsala pochvaly, ale i kritiky:)

New Religion
Na první pohled písnička působí celkem sympaticky. Také jí nemůžu upřít její peckoidní řád:)
Jediné co mě na té písničce trošku vadí jsou poněkud nudné bubny a to hlavně v oblasti refrénní :D Naopak se mi velice zamlouvají Ralfovíkovy tóninový přechody (viz. "a life in vaaaaain")  Snad jen ještě malá poznámka - v bookletu je uvedeno "dark dreams BECOME reality", přitom Ralf zpívá "BECOMES" , ale to je opravdu jen postřeh detailisty jako jsem já :-))

Fighting the Darkness
Písnička, která mě strašně moc vzala. Sama o sobě je to obrovský umělecký dílo a našla jsem v ní mou novou hymnu. Písnička zezačátku nenápadná, působí jako naléhavá balada kde nám Ralf ukazuje nádhernou barvu svýho hlasu. "Třídílný" celek se potom rozjíždí ve skvělou velkou symfonickou hru s výborně nasazeným sólem, funguje tu dokonalá souhra, jde cítit jak jeden nástroj ovlivňuje druhý a funguje tu neovladatelná a přitažlivá gradace. Prostě excelentní část zezačátku tak nenápadné baládky:) U tohodle snad člověk nemůže ani sedět na židli aniž by si nedělal z ruky kytaru, netřásl hlavou a byď jen nekrčil obočí do rytmu hudby :D Prostě už jen tato část je neuvěřitelně silným zážitkem. Následuje opět jemný přechod zpět na excelentní refrén.
Jak už jsem někde psala, tato písnička kloubí všechno co mám ráda - symfonická hra, gradace, nápěvovej zdvojenej a naléhavej refrén, úžasná dvouhra kyrat, klávesová mezihra, sborový chorály, housle....
Jedinou výtku kterou bych ( ne neodpustím si to nikdy :D) zde mohla mít, tak tu, žeby mi tam seděl ještě víc plynulejší přechod konce :)

Blood on your hands
Tento kousek pro mě díky Ralfově pochodování při koncertě nabyl dojem pochoďáku:) Každopádně v tomto songu je pro mě přitažlivej především refrén. Ralf tu nasazuje ten svůj "úlisně mazavej" hlásek, čímž má ale moje sympatie, protože jeho barva hlasu je vážně skvělá.
Celkově tato část možná trošku utrpěla  tím, že je na albu po Fighting the Darkness, oproti které nepůsobí jako žádné veledílo.

Sign of Fear
Toto je bezpochyby HODNĚ nárazový otvírák alba, nýbrž ječák úžasný - ještě lepší v prvních slovech písně. Ralf ví kam zasáhnout, proto po vypichovaných slovech nasadí zase ten svůj "mazák" ( viz. slova "Time has COOOOOOOME"), což je totálně šílený, z toho hlasu aby se člověk zbláznil :) Bubny v týhle písničce by ale možná mohly přednést trošku víc než ten téměř stereotyp co hrají - místy to působí poněkud nudně:) Pro mě je to z tohoto alba jeden z těch slabších kousků, ale na jednotný poslech je to záležitost více než dobrá.. :)