Masters of Rock 2009
20. 7. 2009
I přesto, že se mi zdál letošní ročník Masters of Rock obsazením kapel o něco chudší a slabší než předchozí, překvapivě se z toho vyvrbila slušná akce a občas jsme i nestíhali co se kapel týče :-))
Na festival jsme vyrazili již s předstihem v úterý, abychom si chytli svá oblíbená místa v sádku ve skrytu před sluncem ( ne žeby to letos moc zabralo ) a tak jsme si mohli všechno prohlídnout hned od začátku. Překvapilo mě, kolik už je tu lidí, vždyť je teprve úterý..S tím čím jsme zabíjeli dobu čekání na čtvrtek se nebudu zabírat, na to je expert někdo jiný, kdo svůj report plný Ultrasáckých hlášek jistě dodá brzy :)
Ve čtvrtek jsme na první kapelu vyrazili na Fleret s Jarmilkou Šulákovou, což byla pro mě - jako zarytou Moravačku hrdou na náš folklór - srdcová záležitost. Opravdu krásné, když kolik tisíc rockových srdcí pělo do éteru "Kdyby byla Morava,...!" Prostě Jarmilka válela ve všech ohledech a strhla sebou všechny kdo v tu dobu byli přítomni a vyklouzlila jim na zlých tvářích úsměv :-D
Pak následovala večeře, protože ty české budižkničemu kapely jako je Vypsaná Fixa opravdu vidět nemusíme. ( ač na vesnických zábavách jsou jejich písničky pro mnoho lidí téměř posvátné, tam mi taky nevadí, ale na festivalu plným zahraničních koncertních hvězd se na ně opravdu podívat nepůjdu ).
Pak jsme se již vesele řítili pobavit se na vystoupení In Extremo, kteří svou šou rozbíjí mnohá pódia. Nemusím říkat že nezklamali, i proto, že díky mnoha pogujícím lidem jsme se procpali až do krásné druhé řady přímo uprostřed. Byla to tam celkem mačkanice ale na kotel Ministry roku loňského to opravdu zdaleka nemělo :D
Své vystoupení nyní započali Rage. Jedna z kapel na kterou jsem se těšila nejvíc, i když už to bylo počtvrté co jsem je viděla. Nezklamali. Pro mě rozhodně jeden z nejlepších koncertů letošního ročníku. Peavy ve svým dresu aby tak skryl přebytečný tuk :D, Victor maestro a André taky solidně válel. Jako nástupce Terrany to neměl jednoduché, ale taky je to velkej pan bubeník. Díky tomu, že vystoupení hráli k 25. výročí kapely, měli sebou i hosty. První přišel na řadu Manni Schmidt ( Grave Digger ), který si s Victorem luskl pár kytarovek. Bohužel zvuk v této části koncertu nebyl až tak skvělý, proto kytarová sóla obou mistrů poněkud zanikala :( Mezi další hosty patřila třeba Jen Maruja, se kterou mi Rage splnili jeden ze snů a zahráli mi úžasně atmosférickou Lord of the Flies. Mezi další patřil taky můj kámen úrazu ( a že jich bylo :D) takzvaný "Šmír" ( Marcel Schirmer, lídr z Destruction), kterého jsem bohužel neznala, což mi bylo po zbytek festivalu vyčítáno při každé příležitosti :-D Naštestí jsem si to mírně spravila otázkou kdo je to Bob Catley, která mi teda naopak připadla šíleně lehká :D No každopádně koncert Rage byl z hudebního hlediska nesmírně pestrý, zábavný a mírně pozměněný setlist byl super!! Škoda jen počátečního zvuku a toho, že nestihl dorazit Hansi Kürsch ( Blind Guardian ).
Po tomto pro mě úžasném koncertě následoval koncert Nightwish. Jedné z hlavních hvězd koncertu. Zvažovala jsem, jestli ze druhé řady odejít, nikdy jsem Nightwish nijak zvlášť neposlouchala, mám od nich sice oblíbená a srdcová alba, ale přeci jen, to bylo s Tarjou. Nová zpěvačka mi nesedla vůbec a nijak jsem ji neměla v lásce, protože mi prostě a jednoduše připadala nesympatická a ne žena, která by měla být osobností skupiny jako je právě Nightwish. Nicméně jsem vepředu zůstala s tím, že chci vidět aspoň starý dobrý členy kapely a když to bude hrozný, tak odejdu. BYLO to hrozný...a Anette Olzon je ještě horší než jsem si kdy mohla představit. Absolutně nechápu, jak taková Barbie Girl, která zpívá jako prvotřídní šmoulinka může stát v čele takové skupiny. Přeci jen, Nightwish jsou svou hudbou téměř dokonalí. Jenže ten člověk co jim propůjčil svůj hlas...nejenže Anette vypadá hrozně naivně, ještě všude háže ty svoje dolíčkový úsměvy a chová se jak babička štípačka. Ano uznávám, ona umí zpívat, ale neumí zpívat v Nightwish. Copak Wishmaster bez hutnýho hlasu v začátku má něco do sebe? No v hudbě totálně zanikala, vůbec nemá vedoucí hlas. Pro někoho by to možná vyvážila tím, kdyby aspoň byla hezká, ale i to se o ní říct zrovna dvakrát nedá. Po tomto koncertu už mi Anette Olzon není jen nesympatická, už prostě ne, nikdy. Opravdu mě přesvědčila o tom, že nadosmrti zůstanu u poslechu starých Nightwish, který měli něco do sebe, měli atmosféru. A pokud někdo bude něco namítat o správným fanouškovství, deru se stranou, já Nightwish nikdy aktivně neposlouchala a když budu, zůstanu zase jen u starých počinů.
Po koncertu Nightwish, kdy už jsme byli opravdu unavení, se část nás odebrala již do stanů. Zvláště já, chtěla jsem tenhle ošklivý a zklamaný zážitek zaspat. A tak jsem usínala naštvaná za ten koncert a naštvaná na ty, kteří leželi kolem mě, neb jsem veděla, že Anette a poslední album bezmezně obdivují a že jsou teď naopak nadšeni. Odmítám sdílet tenhle pocit, jdu spát...:)
Druhý den jsme měli celkem volno. Chtěli jsme se jít mrknout jako první až na Death Angel. Tak jsme tak leželi u stanů, když tu se kempem rozezněl hlas Křížka a nastoupili Kreyson. V mžiku jsem se rozhodla, že chci vidět svou dávnou lásku z Damiens a tak jsem si sbalila saky paky a vyrazila do areálu :-D Rozhodla jsem se, že vidět Křížka mi stačí z tribuny, tak sem se na ni vyšplhala a ještě že jsem tak udělala. Ač hudebně byli Kreyson super, Křížek už se zdaleka nepodobal mým dětským snům o krásném dlouhovlasatém pánovi :-D
Pak byl konec a zbytek mé skupiny se přesunul někam do kotle na Death Angel. Pomalu začínalo pršet, a tak jsem se rozhodla, že nějakej hloupej thrash (:-D) mi nestojí za to, abych zmokla, tak jsem se vyrazila schovat do nákupní zóny. Během koncertu na který jsem se chystala jít, jsem tedy vesele nakupovala a pak jen prošla kolem pódia s tím, že se půjdu podívat na oficiální Masters shop. Přece jen jsem za tu chvilku usoudila, že to stejně není hudba pro mě. Když jsem šla zpátky, u autogramiádovýho stánku postávalo pár lidí. Ač fronta byla dlouhá, vepředu nebyl nikdo. Mrkla jsem a zjistila, že za 5 minut začíná autogramiáda DragonForce. Proč ne, tak se podívám. Omrkla jsem zpěvákovy dlouhý a krásný vlasy a akorát skončili Death Angel.
Tak sme se šli na večeři ke stanům. Během Korpiklaanů začali pršet. Navlikli jsme si pláštěnky a drali se dobředu. Šlo to celkem dobře, lidi skákali s pogovali, takže po Korpiklaanech jsme na DragonForce a Edguy byli taktéž ve druhé řadě.
DragonForce byli super. Naživo se ani nezdáli tolik speedoví. Hlavně mají skvělé kytary. Všichni tak lítali jak šílení - hlavně klávesák ve fosforujících kalhotech se zelenou hlavou a růžovýma přenosnýma klávesama. DragonForce sváděli neúprosný souboj kytar dvou ras a zpěvákovi to slušně zpívalo i s mezírkou mezi zuby ( která se mimochodem stala tu noc mou noční můrou :-D) Je to taky jediná kapela od které vlastním trsátko.
Další na řadě byli Edguy. Koncert na který jsem se taktéž těšila, protože ač už nějaký ten pátek objíždím koncerty a festivaly, Edguy naživo jsem ještě neviděla. A taky nezklamali. Tobi tentokrát nelezl nikde po lešení ( asi mu to už zatrhli :-D), ale předváděl skvělou šou jak on to umí. Opět byl dojat českým publikem a jeho velkou odezvou. Save Me byla dojemnější než obvykle. Škoda jen že jsem moc malá na to, abych viděla všechny ty svítící tečky kdybych se z druhé řady otočila dozadu.
Po nich jsme se odebrali dozadu. Přece jen, nohy bolely, byla i celkem zima a Deathstars jako pro nás neznámou kapelu jsme mohli vidět i z tribuny. Překvapivě se ale Deathstars u mě zapsali s palcem nahoru. Měli skvělou atmosféru a tak jsem na tribuně pomalu začala uvažovat o tom, že si od nich něco seženu. Zima ale přituhovala, tak jsme se v půlce koncertu sbalili a šli se zabubat do spacáku ( ne žeby to příliš pomohlo)
Čtvrtek byl pro nás nejnabitějším a nejvyčerpávajícím dnem celého festivalu. Mimo Mňága a Žďorp jsme chtěli vidět téměř všechno už od Axxis nahoru.
Axxis sme se nakonec museli vzdát ve jménu jídla a sledovali jsme je z tribuny. Jakmile jsme ale dojedli ( asi tak v půlce setu ), jali jsme se tlačit dopředu a jít čelit dlouhému nekonečnému stání. Naštěstí lidi na Axxis stáli hodně volně, takže jsme se do konce jejich vystoupení ocitli opět v druhé řadě. Novinkou pro mě bylo, že už jim nebubnuje André, což jsem asi jaksi zaspala. rage ho asi příliš vytěžují :-))) Nebudu tu mluvit o tom, jak si na pódium už druhý rok vytáhli holku nemající cit pro rytmus a nerozumějící jediný slovo anglicky. No myslím, že nemálo lidí si o ní v tu chvíli mysleli že je mírně tupá. Ale možná to byla jen tréma...;-)
Po Axxis následoval jeidný koncert večera, na který jsme nebyli zvědaví a to švédská čtveřice údajných koček Crucified Barbara. Přetrpět hodinus těmmahle blondýnkama bylo úmorné. Nehrály špatně, ale ani ne zas tak dobře, aby mě to chytlo. Chytlo mě možná jen to, že mi zpěvačka kytarou a vlasama připománala Waterse :D
Dále následoval mnou nejvíc očekávaný koncert Evergrey.Jediná kapela, na které jsem byla na její autogramiádě si pro podpis. Byla jsem zvědavá jak kluci naživo zvládnou zahrát svou hudbu. A zvládli to skvěle. Zvláště Recreation Day jsem si naživo fakt užila. Akorát mi přišlo že měli špatný zvuk. Aspoň zezačátku, ale táhlo se to celým koncertem. Občas jsem měla opravdu potíže s rozeznáváním jednotlivých pasáží. To taky byl ten důvod, proč u mě tento koncert klesl v žebříčku i když to byl jeden z nejvíc očekávaných koncertů.
Po Evergrey jsem se dokonce dostala do první řady. Dokonce tam bylo i celkem místo a nemačkalo se to tam. Teď měl přijít na řadu koncert Stratovarius, který už jsem jednou viděla. Tenkrát se mi líbili hodně. Když ale čekáte na jednu z hlavních hvězd tak vás po čase už začnout nudit. Zvlášť když hrají v podstatě pořád to samé dokola. Jinak ale k tomuto koncertu nemám žádné výtky, šlapalo jim to pěkně.
Pak nastala ta nekonečně dlouhá pauza před Blind Guardian. Nemůžu si pomoct, ale jejich koncert mi strašně připomínal Operation: Mindcrime z Neměcka.Bylo to úplně jiné než všechny ty koncerty co jsem viděla za uplynulý 3 dny. Bylo to jako by nám Blind Guardian prostřednictvím svých písní něco vyprávěli. A pak zahráli Bard's Song. Kromě The Final Countdown jediná písnička na kteoru čekla celý areál. A taky si ji poctivě odzpíval....od srdce. I já jsem v první řadě z plna hrdla pěla. Sice neznám úplně všechny slova, ale ty mi postupně přicházely na jazyk samy. ( prý mě asi tak 30x snímala hlavní kamera, tak doufám že to bude aspoň velkej trapas :-D) Navíc Blind Guardian hráli přes půlnoc a tak mi hráli mi k mým 18. narozeninám, k mému prahu dospělosti :) Kdo by si nepřál takový dárek.
Po Blind Guardian jsem se sotva držela na nohou. Těch odstátých 8 hodin mi dalo zabrat. Ale stály za to. Odebrali jsme se teda hned do stanu ( ještě proběhlo několik narozeninových panáků :D) a já usla snad do 5 minut. Spokojená. Velice.
Poslední den jsme měli volno. Chtěli jsme se jít podívat až na Europe a já ještě na Tleskače, poslechnout si Doktorku práv :-D A tak jsem téměř celý den věnovala obcházení známých a slavení narozek :-D Dala jsem si pár míchaných drinků a hned bylo líp :D
Kolem čtvrté jsme tedy vyrazili i s Honzou zapařit a odgreagovat se na Tleskače. Tleskači jeli jako o závod, děda hýřil vtipem a nakonec dali tolik očekávanou Doktorku práv alias Breaking the Law od Judas Priest, pro nás Ultrasáky :D
Najedli jsme se, chvíli zevlovali a pak vyrazili do areálu. Já byla po včerejšku a po těch 4 dnech tak unavená ( ne společensky :D) že se mi ta představa, že se rvu tím davem dopředu tam příčila, že jsem si našla krásné místo na boční tribuně a rozhodla se strávit večer tam. Koncert Europe byl dobrý, dobře jim to šplapalo, ale já se stále nemůžu zbavit pocitu, že je to to stejný jako např. Uriah Heep. Legenda na kterou se ráda podívám, ale za srdce mě nechytne. Tentokrát se ale naplnila slova pisatele předmluvy z loňského programu. Tentokrát opravdu všichni pozvedli své zaťaté pěsti k metalovému nebi a spojili svá srdce... tribuny vstávaly a Masters of Rock pomalu končil.. byl to opravdu the final countdown..:-)
Stručné shrnutí:
Top kapely:
1. Blind Guardian
2. Rage
3. Evergrey,Edguy
Zklamání festivalu: že jsem nedokázala kapnout na ty dobrý jídla v areálu :-D
Překvapení festivalu: to, že jsem na každém rohu potkávala naši mladičkou Ivančickou kapelu Rock String, jen ať hoši získávají zkušenosti :-)
Nejhorší zážitek festivalu: Nightwish a moje obražená noha
Na festival jsme vyrazili již s předstihem v úterý, abychom si chytli svá oblíbená místa v sádku ve skrytu před sluncem ( ne žeby to letos moc zabralo ) a tak jsme si mohli všechno prohlídnout hned od začátku. Překvapilo mě, kolik už je tu lidí, vždyť je teprve úterý..S tím čím jsme zabíjeli dobu čekání na čtvrtek se nebudu zabírat, na to je expert někdo jiný, kdo svůj report plný Ultrasáckých hlášek jistě dodá brzy :)
Ve čtvrtek jsme na první kapelu vyrazili na Fleret s Jarmilkou Šulákovou, což byla pro mě - jako zarytou Moravačku hrdou na náš folklór - srdcová záležitost. Opravdu krásné, když kolik tisíc rockových srdcí pělo do éteru "Kdyby byla Morava,...!" Prostě Jarmilka válela ve všech ohledech a strhla sebou všechny kdo v tu dobu byli přítomni a vyklouzlila jim na zlých tvářích úsměv :-D
Pak následovala večeře, protože ty české budižkničemu kapely jako je Vypsaná Fixa opravdu vidět nemusíme. ( ač na vesnických zábavách jsou jejich písničky pro mnoho lidí téměř posvátné, tam mi taky nevadí, ale na festivalu plným zahraničních koncertních hvězd se na ně opravdu podívat nepůjdu ).
Pak jsme se již vesele řítili pobavit se na vystoupení In Extremo, kteří svou šou rozbíjí mnohá pódia. Nemusím říkat že nezklamali, i proto, že díky mnoha pogujícím lidem jsme se procpali až do krásné druhé řady přímo uprostřed. Byla to tam celkem mačkanice ale na kotel Ministry roku loňského to opravdu zdaleka nemělo :D
Své vystoupení nyní započali Rage. Jedna z kapel na kterou jsem se těšila nejvíc, i když už to bylo počtvrté co jsem je viděla. Nezklamali. Pro mě rozhodně jeden z nejlepších koncertů letošního ročníku. Peavy ve svým dresu aby tak skryl přebytečný tuk :D, Victor maestro a André taky solidně válel. Jako nástupce Terrany to neměl jednoduché, ale taky je to velkej pan bubeník. Díky tomu, že vystoupení hráli k 25. výročí kapely, měli sebou i hosty. První přišel na řadu Manni Schmidt ( Grave Digger ), který si s Victorem luskl pár kytarovek. Bohužel zvuk v této části koncertu nebyl až tak skvělý, proto kytarová sóla obou mistrů poněkud zanikala :( Mezi další hosty patřila třeba Jen Maruja, se kterou mi Rage splnili jeden ze snů a zahráli mi úžasně atmosférickou Lord of the Flies. Mezi další patřil taky můj kámen úrazu ( a že jich bylo :D) takzvaný "Šmír" ( Marcel Schirmer, lídr z Destruction), kterého jsem bohužel neznala, což mi bylo po zbytek festivalu vyčítáno při každé příležitosti :-D Naštestí jsem si to mírně spravila otázkou kdo je to Bob Catley, která mi teda naopak připadla šíleně lehká :D No každopádně koncert Rage byl z hudebního hlediska nesmírně pestrý, zábavný a mírně pozměněný setlist byl super!! Škoda jen počátečního zvuku a toho, že nestihl dorazit Hansi Kürsch ( Blind Guardian ).
Po tomto pro mě úžasném koncertě následoval koncert Nightwish. Jedné z hlavních hvězd koncertu. Zvažovala jsem, jestli ze druhé řady odejít, nikdy jsem Nightwish nijak zvlášť neposlouchala, mám od nich sice oblíbená a srdcová alba, ale přeci jen, to bylo s Tarjou. Nová zpěvačka mi nesedla vůbec a nijak jsem ji neměla v lásce, protože mi prostě a jednoduše připadala nesympatická a ne žena, která by měla být osobností skupiny jako je právě Nightwish. Nicméně jsem vepředu zůstala s tím, že chci vidět aspoň starý dobrý členy kapely a když to bude hrozný, tak odejdu. BYLO to hrozný...a Anette Olzon je ještě horší než jsem si kdy mohla představit. Absolutně nechápu, jak taková Barbie Girl, která zpívá jako prvotřídní šmoulinka může stát v čele takové skupiny. Přeci jen, Nightwish jsou svou hudbou téměř dokonalí. Jenže ten člověk co jim propůjčil svůj hlas...nejenže Anette vypadá hrozně naivně, ještě všude háže ty svoje dolíčkový úsměvy a chová se jak babička štípačka. Ano uznávám, ona umí zpívat, ale neumí zpívat v Nightwish. Copak Wishmaster bez hutnýho hlasu v začátku má něco do sebe? No v hudbě totálně zanikala, vůbec nemá vedoucí hlas. Pro někoho by to možná vyvážila tím, kdyby aspoň byla hezká, ale i to se o ní říct zrovna dvakrát nedá. Po tomto koncertu už mi Anette Olzon není jen nesympatická, už prostě ne, nikdy. Opravdu mě přesvědčila o tom, že nadosmrti zůstanu u poslechu starých Nightwish, který měli něco do sebe, měli atmosféru. A pokud někdo bude něco namítat o správným fanouškovství, deru se stranou, já Nightwish nikdy aktivně neposlouchala a když budu, zůstanu zase jen u starých počinů.
Po koncertu Nightwish, kdy už jsme byli opravdu unavení, se část nás odebrala již do stanů. Zvláště já, chtěla jsem tenhle ošklivý a zklamaný zážitek zaspat. A tak jsem usínala naštvaná za ten koncert a naštvaná na ty, kteří leželi kolem mě, neb jsem veděla, že Anette a poslední album bezmezně obdivují a že jsou teď naopak nadšeni. Odmítám sdílet tenhle pocit, jdu spát...:)
Druhý den jsme měli celkem volno. Chtěli jsme se jít mrknout jako první až na Death Angel. Tak jsme tak leželi u stanů, když tu se kempem rozezněl hlas Křížka a nastoupili Kreyson. V mžiku jsem se rozhodla, že chci vidět svou dávnou lásku z Damiens a tak jsem si sbalila saky paky a vyrazila do areálu :-D Rozhodla jsem se, že vidět Křížka mi stačí z tribuny, tak sem se na ni vyšplhala a ještě že jsem tak udělala. Ač hudebně byli Kreyson super, Křížek už se zdaleka nepodobal mým dětským snům o krásném dlouhovlasatém pánovi :-D
Pak byl konec a zbytek mé skupiny se přesunul někam do kotle na Death Angel. Pomalu začínalo pršet, a tak jsem se rozhodla, že nějakej hloupej thrash (:-D) mi nestojí za to, abych zmokla, tak jsem se vyrazila schovat do nákupní zóny. Během koncertu na který jsem se chystala jít, jsem tedy vesele nakupovala a pak jen prošla kolem pódia s tím, že se půjdu podívat na oficiální Masters shop. Přece jen jsem za tu chvilku usoudila, že to stejně není hudba pro mě. Když jsem šla zpátky, u autogramiádovýho stánku postávalo pár lidí. Ač fronta byla dlouhá, vepředu nebyl nikdo. Mrkla jsem a zjistila, že za 5 minut začíná autogramiáda DragonForce. Proč ne, tak se podívám. Omrkla jsem zpěvákovy dlouhý a krásný vlasy a akorát skončili Death Angel.
Tak sme se šli na večeři ke stanům. Během Korpiklaanů začali pršet. Navlikli jsme si pláštěnky a drali se dobředu. Šlo to celkem dobře, lidi skákali s pogovali, takže po Korpiklaanech jsme na DragonForce a Edguy byli taktéž ve druhé řadě.
DragonForce byli super. Naživo se ani nezdáli tolik speedoví. Hlavně mají skvělé kytary. Všichni tak lítali jak šílení - hlavně klávesák ve fosforujících kalhotech se zelenou hlavou a růžovýma přenosnýma klávesama. DragonForce sváděli neúprosný souboj kytar dvou ras a zpěvákovi to slušně zpívalo i s mezírkou mezi zuby ( která se mimochodem stala tu noc mou noční můrou :-D) Je to taky jediná kapela od které vlastním trsátko.
Další na řadě byli Edguy. Koncert na který jsem se taktéž těšila, protože ač už nějaký ten pátek objíždím koncerty a festivaly, Edguy naživo jsem ještě neviděla. A taky nezklamali. Tobi tentokrát nelezl nikde po lešení ( asi mu to už zatrhli :-D), ale předváděl skvělou šou jak on to umí. Opět byl dojat českým publikem a jeho velkou odezvou. Save Me byla dojemnější než obvykle. Škoda jen že jsem moc malá na to, abych viděla všechny ty svítící tečky kdybych se z druhé řady otočila dozadu.
Po nich jsme se odebrali dozadu. Přece jen, nohy bolely, byla i celkem zima a Deathstars jako pro nás neznámou kapelu jsme mohli vidět i z tribuny. Překvapivě se ale Deathstars u mě zapsali s palcem nahoru. Měli skvělou atmosféru a tak jsem na tribuně pomalu začala uvažovat o tom, že si od nich něco seženu. Zima ale přituhovala, tak jsme se v půlce koncertu sbalili a šli se zabubat do spacáku ( ne žeby to příliš pomohlo)
Čtvrtek byl pro nás nejnabitějším a nejvyčerpávajícím dnem celého festivalu. Mimo Mňága a Žďorp jsme chtěli vidět téměř všechno už od Axxis nahoru.
Axxis sme se nakonec museli vzdát ve jménu jídla a sledovali jsme je z tribuny. Jakmile jsme ale dojedli ( asi tak v půlce setu ), jali jsme se tlačit dopředu a jít čelit dlouhému nekonečnému stání. Naštěstí lidi na Axxis stáli hodně volně, takže jsme se do konce jejich vystoupení ocitli opět v druhé řadě. Novinkou pro mě bylo, že už jim nebubnuje André, což jsem asi jaksi zaspala. rage ho asi příliš vytěžují :-))) Nebudu tu mluvit o tom, jak si na pódium už druhý rok vytáhli holku nemající cit pro rytmus a nerozumějící jediný slovo anglicky. No myslím, že nemálo lidí si o ní v tu chvíli mysleli že je mírně tupá. Ale možná to byla jen tréma...;-)
Po Axxis následoval jeidný koncert večera, na který jsme nebyli zvědaví a to švédská čtveřice údajných koček Crucified Barbara. Přetrpět hodinus těmmahle blondýnkama bylo úmorné. Nehrály špatně, ale ani ne zas tak dobře, aby mě to chytlo. Chytlo mě možná jen to, že mi zpěvačka kytarou a vlasama připománala Waterse :D
Dále následoval mnou nejvíc očekávaný koncert Evergrey.Jediná kapela, na které jsem byla na její autogramiádě si pro podpis. Byla jsem zvědavá jak kluci naživo zvládnou zahrát svou hudbu. A zvládli to skvěle. Zvláště Recreation Day jsem si naživo fakt užila. Akorát mi přišlo že měli špatný zvuk. Aspoň zezačátku, ale táhlo se to celým koncertem. Občas jsem měla opravdu potíže s rozeznáváním jednotlivých pasáží. To taky byl ten důvod, proč u mě tento koncert klesl v žebříčku i když to byl jeden z nejvíc očekávaných koncertů.
Po Evergrey jsem se dokonce dostala do první řady. Dokonce tam bylo i celkem místo a nemačkalo se to tam. Teď měl přijít na řadu koncert Stratovarius, který už jsem jednou viděla. Tenkrát se mi líbili hodně. Když ale čekáte na jednu z hlavních hvězd tak vás po čase už začnout nudit. Zvlášť když hrají v podstatě pořád to samé dokola. Jinak ale k tomuto koncertu nemám žádné výtky, šlapalo jim to pěkně.
Pak nastala ta nekonečně dlouhá pauza před Blind Guardian. Nemůžu si pomoct, ale jejich koncert mi strašně připomínal Operation: Mindcrime z Neměcka.Bylo to úplně jiné než všechny ty koncerty co jsem viděla za uplynulý 3 dny. Bylo to jako by nám Blind Guardian prostřednictvím svých písní něco vyprávěli. A pak zahráli Bard's Song. Kromě The Final Countdown jediná písnička na kteoru čekla celý areál. A taky si ji poctivě odzpíval....od srdce. I já jsem v první řadě z plna hrdla pěla. Sice neznám úplně všechny slova, ale ty mi postupně přicházely na jazyk samy. ( prý mě asi tak 30x snímala hlavní kamera, tak doufám že to bude aspoň velkej trapas :-D) Navíc Blind Guardian hráli přes půlnoc a tak mi hráli mi k mým 18. narozeninám, k mému prahu dospělosti :) Kdo by si nepřál takový dárek.
Po Blind Guardian jsem se sotva držela na nohou. Těch odstátých 8 hodin mi dalo zabrat. Ale stály za to. Odebrali jsme se teda hned do stanu ( ještě proběhlo několik narozeninových panáků :D) a já usla snad do 5 minut. Spokojená. Velice.
Poslední den jsme měli volno. Chtěli jsme se jít podívat až na Europe a já ještě na Tleskače, poslechnout si Doktorku práv :-D A tak jsem téměř celý den věnovala obcházení známých a slavení narozek :-D Dala jsem si pár míchaných drinků a hned bylo líp :D
Kolem čtvrté jsme tedy vyrazili i s Honzou zapařit a odgreagovat se na Tleskače. Tleskači jeli jako o závod, děda hýřil vtipem a nakonec dali tolik očekávanou Doktorku práv alias Breaking the Law od Judas Priest, pro nás Ultrasáky :D
Najedli jsme se, chvíli zevlovali a pak vyrazili do areálu. Já byla po včerejšku a po těch 4 dnech tak unavená ( ne společensky :D) že se mi ta představa, že se rvu tím davem dopředu tam příčila, že jsem si našla krásné místo na boční tribuně a rozhodla se strávit večer tam. Koncert Europe byl dobrý, dobře jim to šplapalo, ale já se stále nemůžu zbavit pocitu, že je to to stejný jako např. Uriah Heep. Legenda na kterou se ráda podívám, ale za srdce mě nechytne. Tentokrát se ale naplnila slova pisatele předmluvy z loňského programu. Tentokrát opravdu všichni pozvedli své zaťaté pěsti k metalovému nebi a spojili svá srdce... tribuny vstávaly a Masters of Rock pomalu končil.. byl to opravdu the final countdown..:-)
Stručné shrnutí:
Top kapely:
1. Blind Guardian
2. Rage
3. Evergrey,Edguy
Zklamání festivalu: že jsem nedokázala kapnout na ty dobrý jídla v areálu :-D
Překvapení festivalu: to, že jsem na každém rohu potkávala naši mladičkou Ivančickou kapelu Rock String, jen ať hoši získávají zkušenosti :-)
Nejhorší zážitek festivalu: Nightwish a moje obražená noha
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
